Only one of them- Part 2.

10. dubna 2013 v 20:09 | Zů |  Only one of them- Zů

Druhý díl nové FFky :))
Doufám, že se bude líbit! :))
Zanechte komentář, pokud jste to přečeli, budu ráda ;)


Seděla jsem na posteli a v ruce držela mobil. Venku bylo doslova hnusně. Pršelo a všechno vypadalo, jako by chtělo umřít. Mé náladě to nijak neprospívalo.
Práskla jsem sebou o polštář. Koukala jsem do stropu a připadal si hodně mimo. Netuším, jak dlouho jsem takhle zůstala, ale nakonec jsem se překulila k jednomu boku postele a sebrala mobil z nočního stolku. Najela jsem na zprávy a začala datlovat.

Já: Chybíš mi! :(
Harry: Ty mě taky. Strašně moc. Dneska večer přijedu. Co děláš zítra? :* xx
Já: :) Nic, proč?

Harry: Zítra přijede teta s babičkou a máma bude dělat večeři, nechceš přijít? :) xx

Já: To zní celkem fajn :) Uvidím tě ještě dřív?
Harry: Stavím se zítra, nemůžu se tě dočkat! :* xx

Nálada se mi hned zlepšila! Chyběl mi, bylo to, jako bych neměla část sebe. Cítila jsem se na půl prázdná.
Harry byl se školou někde na týdenním výletu, konečně se měli vrátit.
Usmála jsem se sama pro sebe, když jsem zjistila, že hladím fotku na mém mobilu. Byli jsme tam s Harrym spolu, držel mě v náručí, měla jsem nohy omotané kolem jeho pasu a líbali jsme se. Byli jsme na rozkvetlé louce a slunce zrovna zapadalo. Tu fotku jsem naprosto zbožňovala.
Zhluboka jsem vydechla a mobil položila zase zpátky na stolek.
Nakonec jsem si vzala knížku a zahrabala se pod peřinu. Milovala jsem čtení v posteli.

"Naty!" slyšela jsem tlumené volání. Bylo to, jako bych se probudila z transu. Zjistila jsem, že jsem nespíš usnula. V pokoji byla tma a knížka, kterou jsem tak pečlivě četla, ležela vedle mě. Přinutila jsem se vstát a několika kroky přešla pokoj.
"No?" zavolala jsem nazpět.
"Večeře." odpověděla mi máma.
Zhluboka jsem vydechla a vydala se po schodech do kuchyně. Vábila mě vůně, a tak jsem přidala do kroku.
Vešla jsem do kuchyně. Za kuchyňským stolem už seděl táta. Věnoval mi úsměv a hlasité "Ahoj". Usmála jsem se na něj a obešla stůl, abych mu dala pusu na tvář.
"Jaký jsi měl den?" zeptala jsem se, když jsem si sedla ke stolu a máma mi dávala porci své speciality.
"Šlo to, co ty ve škole?" zeptal se na oplátku.
"Šlo to." odpověděla jsem a začala jíst.
Chvíli jsme si povídali v kuchyni a poté jsem se odebrala zpátky do pokoje.
Ještě kolem desáté jsem dostala hlad, a tak jsem šla zpátky do kuchyně. Neuvěřitelné, že mě chytá hlad kolem desáté hodiny!
Chvíli jsem do ledničky jen tak němě dívala, když v tom mě vyrušila máma.
"Co tam dávají?" popíchla mě.
"Ha ha! Strašně vtipný! Mám hlad!" stěžovala jsem si.
"Tak si vezmi jabko!" protočila oči v sloup. Chvíli jsem nad tím uvažovala. Nakonec jsem uznala, že to bude nejspíš nejlepší řešení, a tak jsem si to jablko opravdu vzala.
Byla jsem zrovna na odchodu, když mě zastavila máma.
"Vem to, prosím tě, nahoru tátovi." řekla a podala mi několik papírů. Nic jsem neříkala, jen jsem popadla ten štos papírů a mířila si to po schodech k jeho pracovně. V pracovně se svítilo, ale táta nikde. Pokrčila jsem rameny a šla k jeho stolu. Položila jsem mu papíry na do toho jeho bordelu. V tom mu na notebooku bliklo, že dostal nový email.
Byla jsem zvědavá a tátu jsem nikde neviděla, a tak jsem si k tomu sedla. Vím, neměla bych, ale stejně, jsou to jen kraviny.
Otevřela jsem nový email a začala číst:

Od: Kapt. Mark Harris
Předmět: Cesta

Nazdar Phille,
tak už je to domluvený. Pár lidí z našeho oddělení jedou do té Francie, můžeš být v klidu. Jen mi, prosím tě, pošli ty zprávy, jak jsem ti říkal.
Co se týká tvý cesty, dneska mi zaslali veškerý instrukce. Posílám ti je v příloze.
S pozdravem, Mark

Ty jejich zprávy jsem nechápala. Někdy mi přišlo, že je to jen banda puberťáků. Nedalo mi to a otevřela jsem přílohu.
Začala jsem číst a bylo mi čím dál divněji.
"Cože?!" vydechla jsem nakonec.
To, co jsem se v té zprávě dozvěděla, nebylo snad ani možný! V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. V hlavě mi všechno šrotovalo, zpracovávala jsem všechny informace.
Ruce mě začaly brnět a v břichu jsem měla divný pocit. Oči mě začaly mírně pálit.
Najednou jsem uslyšela tlumené kroky a pak jsem uviděla tátu. Překvapeně se na mě podíval.
"Děje se něco?" zeptal se mě.
"Přinesla jsem ti nějaké papíry." řekla jsem roztřepeným hlasem.
Hodil na mě starostlivý pohled. Položil věci na křeslo a šel za mnou.
"Tati?" řekla jsem nejistě. "My se stěhujeme?" při posledním slově se mi zasekl hlas v krku.
Nechtěla jsem ničemu z toho věřit.
Táta se na mě překvapeně podíval. Poté se podíval na monitor počítače a bylo mu všechno jasné.
"Naty…." řekl něžně.
Seděla jsem v jeho židli, neschopná slova. Koukala jsem před sebe, jako bych dostala zásah elektrického proudu. V hlavě se mi prolétl celý můj život, tak, jak to bývá v těch filmech. Vybavila se mi jedna vzpomínka, na den, kdy jsem poprvé uviděla Harryho.

Bylo to zrovna první letní den, začínaly prázdiny a já s kamarádkami jsme se rozhodly, že půjdeme do aqua parku. Bylo neskutečné vedro, takže nám to přišlo vhod. Měla jsem na sobě nové úžasné plavky, na které jsem byla patřičně hrdá.
S holkama jsme zaujaly místo nedaleko bazénu a zatím se slunily. Kolem nás bylo docela hodně lidí, ale ani jsme se tomu nedivily.
Užívaly jsme si slunce, když v tom jedna z kamarádek řekla, že chce jít do vody. Všechny jsme souhlasily, tak jsme vyrazily. Nejdřív jsme se pod sprchou trochu ochladily a potom jsme si to namířili ke schůdkům. Zrovna teď tam byla ale strašná fronta.
"No tak!" zanadávala jedna z kamarádek.
"Pojďte, obejdeme to!" řekla druhá.
Všechny jsme se vydaly druhou stranou, abychom se dostaly k žebříku do vody. Procházely jsme kolem místa, kde byl vodní vír. Náš bazén byl proslulý tím, že tenhle vodní vír byl opravdu prudký.
Opatrně jsem procházela kolem něj, když v tom jsem proti sobě viděla běžet kluka. Mířil si to přímo na mě a v tom…..
Všude kolem byla voda, cítila jsem palčivou bolest na temeni hlavy. Nemohla jsem dýchat, všude kolem bylo modro, které se postupně měnilo v temnotu.

"Naty! Naty!" volal mě někdo. Pořád jsem byla v té temnotě, ale hlasy, které mě volaly nebyly odsud. Byla zvenčí. Pokusila jsem se otevřít oči. Viděla jsem jen rozmazané fleky, až za několik málo sekund jsem ho uviděla.
Vlasy měl mokré, voda mu z nich ještě odkapávala. Jeho zelené oči rámovaly husté dlouhé řasy. Když se usmál, ve tvářích měl ďolíčky a zuby perfektně bílé. Na krku mu vysel přívěšek, letadélko a měl tam ještě něco, píšťalku. Hruď měl mokrou a jemně vypracovanou. No teda nevím, co se stalo, ale tohle si dám líbit!
"Naty!" zvolal známý hlas. Jessica, moje kamarádka. Tyčila se nad Harrym a upřeně mě sledovala.
"Jsi v pořádku?" vykulila na mě oči.
Podívala jsem se na kluka před sebou. Usmíval se.
"Ehm, jo. Jsem. Co se stalo?" snažila jsem ze sebe dostat.
"Jeden kluk tě srazil do víru a bouchla ses nejspíš do hlavy. Cítíš nějakou bolest?" zeptal se chraplavým hlasem ten kluk. Jeho oči byly plné starostí.
"Jen trochu." opáčila jsem.
"Měla bys jít se mnou nahoru, ošetříme tě." řekl s úsměvem a pomohl mi vstát. To ale nebyl nejspíše nejlepší nápad, nohy se mi podlomily a já začala padat. V tu chvíli mě chytli silné ruce.
"Pozor." zasmál se zelenooký krasavec a zval si mě o náruče.
"Bude lepší, když tě tam odnesu." řekl se smíchem. Všimla sis, že se na Vás všichni dívají, ale co…. K tomu všemu jsi mu obmotala ruce kolem krku, aby měli proč žárlit.
Vyšli jsme několik schodů, než jsme přišli do jedné budovy, nesel mě hodně opatrně, jako bych byla z cukru.
Vešli jste do jedné místnosti. Byl zde velký stůl, pár židlí a nějaká skříň.
Zelenooký mě posadil na stůl a šel do skříně. Z ní vytáhl dva ručníky a jeden mi podal.
"Tak ukaž, podívám se ti na tu hlavu." řekl s úsměvem. Nic jsem nenamítala. Vzal si malou baterku a trochu mi posvítil do očí. Potom mě obešel a šáhl mi do vlasů, aby zjistil, jestli mi třeba neteče krev.
"Nejspíš to nebude tak hrozné." řekl nakonec a obešel stůl zpátky přede mě.
"Taky si myslím." prohodila jsem jen tak.
Zelenookáč se usmál a sklopil hlavu. Potom se na mě podíval.
"Nejspíš bys měla jít domů, řeknu někomu, aby tě tam doprovodil. Měla bys odpočívat." řekl chraplavým hlasem a díval se mi do očí. Němě jsem přikývla. Potom mi jen pomohl slézt ze stolu a vyšli jsme spolu ven.
Šel se mnou k místu, kde jsme měly s holkama věci a pak jedné mé kamarádce řekl, aby šla se mnou domů. Rozloučili jsme se a já odešla. Upřímně, byla jsem zklamaná, že mě nešel třeba doprovodit on sám, ale tak, proč by chodil s cizí holkou, že?

Doma jsem si lehla, s kusem ledu na hlavě, na gauč, koukala se na televizi. Vydržela jsem docela dlouho, večer se trochu ochladilo, tak jsem na sebe hodila volnou mikinu a vlasy stáhla do drdolu. Máma nebyla doma, tak jsem si vzala zmrzlinu a opět pokračovala ve sledování televize.
Zrovna jsem se dívala na Věřte Nevěřte, když zazvonil zvonek. Měla jsem menší srdeční infarkt. Všude jsem rozsvítila a šla otevřít. Za dveřmi stál on, zelenooký kluk. Doširoka se usmál, když mě uviděl. Tentokrát už nebyl mokrý, vlasy měl kudrnaté a hozené na bok. Na sobě měl kraťasy a tričko s nápisem "Brach". Musela jsem se pousmát.
"Ahoj." pozdravil mě nesměle.
"Ahoj, co tu…. Co tu děláš?" zasekla jsem se.
"Zeptal jsem se tvých kamarádek, kde bydlíš, abych tě mohl zkontrolovat." řekl trochu plaše. Tomu jsem se musela zasmát. I on se začal smát.
"Jsem Harry." řekl.
"Natalie." oplatila jsem mu odpověď. Usmíval se a oči mu svítily jako hvězdy.
"Nechtěla bys.. jít na terasu?" řekl se smíchem. Kývla jsem a vyšla před dveře. Sedli jsme si spolu na houpačku a začali se bavit. Strávili jsme tam spolu skoro celou noc.


"Chtěl jsem ti to říct, ale neměl jsem to potvrzené." řekl tiše táta a vytrhl mě z mého snění. Zase jsem se vrátila do té hnusné reality. Zase se mi vrátily všechny moje pocity.
"Chtěl?!" obořila jsem se na něj se slzami v očích.
Bylo vidět, že je mu to líto. Neměla jsem na to slov. Jak mi to mohl udělat? Nechápala jsem to!
"Kdy?" řekla jsem němě.
Chvíli bylo ticho.
"Nejspíše za měsíc." řekl nakonec.

P.S: Minule jste mě potěšily svými komentáři :)) Takže pro další díl tu musí být minimálně 5 komentářů :)) ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 10. dubna 2013 v 20:14 | Reagovat

Máš super blog! Aj nadanie na písanie!!

BTW: Prosím nechceš sa pridať do mojej súťaže o najkrajšie vlasy?? (účes) viac info na mojom blogu :)

2 Ch. Ch. | 10. dubna 2013 v 20:45 | Reagovat

to je prostě.. dokonalý :O
ty to vůbec nechápeš, Etnico, jak je to luxusní :D

3 Jammie Jammie | 10. dubna 2013 v 22:09 | Reagovat

Holka, ty seš dobrá!! :D (y)
Úžasná povídka!!
Kdyby mě takhle Harry nesl, tak se mu rozpustím v náručíí!! :D
Rychle dalšííí!! :))

4 -L- -L- | 11. dubna 2013 v 17:48 | Reagovat

No jo... skvělé, jako každá jiná tvoje povídka a příběh... Kdyby jsme tak tohle mohli zažít!

Super, jen tak dál... začíná to být zajímavý ;))

5 kiki kiki | 11. dubna 2013 v 19:55 | Reagovat

je to sqelý Zů... pokračuj dál... nemá to chybu.. pořád se opakuju, ale fakt nádherně píšeš..:):)))

6 Michelle Michelle | Web | 11. dubna 2013 v 20:22 | Reagovat

Tak to snad né!!Já nechci,aby se ostěhovaly!!Jinak krásně napsaný!
Jako kdyby předemnou stál Harry v plavkách tak bych se znovu složila k zemi :DD

7 alex.lee alex.lee | 16. dubna 2013 v 16:49 | Reagovat

Ty jsi moje BOHYNĚ! :P :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama