Only one of them- Part 3.

14. dubna 2013 v 15:59 | Zů |  Only one of them- Zů

Další díl Only one of them :))
Napište do komentářů, jak se Vám tento díl líbí :))

Další díl bude nejspíše až příští týden, podle toho, jak budu mít čas na psaní, tak se nezlobte ;)



Chtěla jsem křičet.
Z plných plic.
Chtěla jsem tak strašně křičet.
Chtělo se mi to všechno vyřvat do světa.
Bylo mi z toho všeho špatně. Začalo mě bolet břicho a motala se mi hlava.
Ležela jsem na posteli a sotva jsem byla schopná dýchat. Najednou mi všechno připadalo tak strašně hnusný. Celej svět byl najednou hnusnej.
V tu chvíli jsem si přála, aby vedle mě byl Harry. Aby mě objal svými silnými pažemi a držel mě až do rána. Jedině s ním jsem se cítila v bezpečí a jedině mu jsem naprosto důvěřovala. Potřebovala jsem ho.
Měla jsem otevřené okno, díky kterému můj pokoj naplňoval čerstvý vzduch. Byl to vzduch nasycený deštěm, ten který jsem milovala. Čas od času zafoukal i chladný vítr, který mě chladil na nohou.
Schoulila jsem se do klubíčka a vzala si do ruky mobil. Začala jsem psát esemesku, ale nakonec jsem to vzdala. Opět jsem ho položila zpátky na stolek, vedle postele. Neměla jsem chuť nikomu psát, nechtěla jsem psát Harrrymu. Nechtěla jsem mu to říct.
Nevěděla jsem, co bych mu řekla.
Na hrudi jsem měla svíravý pocit a pálil mě nos, jako bych měla každou chvíli začít brečet. Mísilo se ve mně tolik pocitů, strach, beznaděj, úzkost…. Cítila jsem se, jako by mě někdo zradil. Bylo to, jako bych měla v zádech nůž a s každým pohybem se posunoval hlouběji a hlouběji a já jen čekala, až se dostane k mému srdci. Neexistují slova na to, jak jsem z toho všeho byla zmatená.
Jedno jsem si ale uvědomila, mám měsíc na to, abych si to tu užila a nehodlám tu ležet a brečet, ne teď!

Ráno jsem se vzbudila celkem brzy, už kolem osmé. Nechtěla jsem myslet na to, co se stalo, na tohle jsem neměla čas. Okamžitě jsem zalezla do koupelny.
Když jsem se na sebe podívala, mírně jsem se zhrozila. Strašlivé kruhy pod očima připomínali pandu, a ne náctiletou dívku.
Koukala jsem na sebe do zrcadla. Jen jsem se dívala. Oči se mi jemně leskly, rty jsem měla suché a vlasy zplihlé. Nic pěkného.
"K čertu!" zanadávala jsem si pod nos, když jsem se na sebe tak dívala.
Zhluboka jsem se nadechla a začala si čistit zuby. Dělala jsem na sebe ksichty, byla jsem vážně hrozná!
Najednou jsem uslyšela ránu, jakoby něco spadlo. Máma ani táta nebyli doma, jeli na nějakou poradu. Kočka byla venku a psa jsme neměli. Trochu jsem znejistila. Vyplivla jsem pastu, kterou jsem měla v puse. Svíral mě pocit strachu, ale řekla jsem si, že musím přijít na to, co to bylo!
Pomalu jsem otevřela dveře od koupelny.Trochu se mi začaly klepat ruce, ale vydržela jsem to. Vstoupila jsem do pokoje a skenovala jsem ho. Sledovala jsem všechno, co by mohlo být neobvyklé, nebo co bylo podezřelé. K mému očekávání, nic jsem neviděla. Koukla jsem se na postel a …..
"Moment!" řekla jsem tiše. Udělala jsem několik kroků k posteli a zvedla to. Byla to červená růže, nádherně rozkvetlá a když jsem si k ní přivoněla, omámila mě její vůně. Usmála jsem se.
V tom jsem ucítila prsty, které se mě dotkly na bocích. Jeho dlaně byly teplé a jeho velká postava se tyčila nad tou mojí.
"Chyběla jsi mi." pošeptal mi do ucha a políbil mě pod něj. Po zádech mi přeběhl mráz a na rukou naskočila husí kůže. Začal mi zanechávat mokré cestičky polibků na mém krku a já se přistihla, jak mám zavřené oči a naprosto si to užívám. Můj úsměv se ještě víc roztáhl, když si mě k sobě otočil a podíval se mi do očí. Jeho pohled mě vždycky spaloval, pokaždé, když jsme se na sebe podívali, byl to jako žár tisíce sluncí. Prahli jsme po sobě. Tentokrát to bylo jiné. V očích měl spokojenost, radost a lásku. Viděla jsem, jak strašně moc je rád, že mě vidí. To samé se dalo říct o mě. Zvedla jsem ruku a dotkla se jeho tváře, těch dokonalých rysů, které jsem tak milovala. Po tváři se mu rozšířil úsměv a já věděla, že je to díky mě.
Na krku mu vysela malá vlaštovka, tu kterou měl, když jsme se poprvé setkali. Usmála jsem se. Přitáhla jsem si ho k sobě, pomocí jeho řetízku, a naše rty se spojily. Naplnila mě taková vlna energie, lásky a něhy, jako nikdy. Tak strašně moc mi chyběl, dávala jsem to najevo v každém mém pohybu.
Harryho ruce se přesunuli nad můj pas a přivinuly si mě blíž k sobě. Ruku jsem měla na temeni jeho hlavy, a tak jsem mu vjela prsty do vlasů.
V tom polibku se tolik skrývalo, bylo to, jako by jsme se neviděli víc jak 100 let. Po chvíli jsme se od sebe neochotně odtáhli, abychom mohli nabrat dech.
Dívala jsem se mu do očí a naplňoval mě pocit jistoty a důvěry, kterou jsem v něj vkládala.
"Jak si se sem dostal?" zauvažovala jsem a prolomila ticho.
"Vím, kde skováváte klíč." řekl se smíchem, vzal mě do náručí a svalil se se mnou do postele.

Byli jsme u nás až do 3 odpoledne, dali jsme si oběd a jen si povídali. Pořád jsme si měli co říct.
Měla jsem položenou hlavu v Harryho klíně, který mi pletl copánky. Milovala jsem, když se mi hrabal ve vlasech.
Kolem třetí mu přišla sms od mámy, že potřebuje s něčím pomoct, takže jsme se museli rozloučit.
"Táta tě vyzvedne o půl osmé." řekl Harry, když jsme stáli mezi dveřmi a já mu stála na jeho converskách.
"Fajn…" zamrmlala jsem do jeho hrudi a dál ho pevně objímala.
Harryho ruce mě ochranitelsky držely. Věnoval mi polibek na temeno hlavy. Vzhlédla jsem na jeho vysokou postavu. Kudrliny mu padaly do tváře, a tak se je snažil odehnat a tomu jsem se musela zasmát.
Sklonil se ke mně a věnoval mi další ze svých nádherných polibků. Na chvíli jsem se opět cítila jako motýl, jako někdo, kdo je v bezpečí a milován.
Pocit nepatrně ochabnul, když se ode mě Harry odklonil.
"Musím jít. Miluju tě." mrknul na mě a věnoval mi poslední pusu.
"I já tebe." oplatila jsem mu to.
A najednou se pocit bezpečí vzdaloval s Harryho kroky ode mě. Začala jsem si uvědomovat, co to znamená. Za několik dní ho ztratím úplně.
Okamžitě jsem zahnala tyhle myšlenky pryč a vrátila se do domu. Vběhla jsem do kuchyně, vzala jsem první věc, co jsem uviděla - jogurt - a k tomu jsem si vzala rohlík a běžela jsem k televizi, protože běžel zrovna můj oblíbený seriál. Samozřejmě, jako vždy, jsem nestihla začátek.

"Sakra!" zanadávala jsem, když jsem zjistila kolik je hodin. Bylo 6! Znamenalo to, že jsem měla necelých 30 minut na to, abych dokončila své úpravy. Ještě jsem nebyla oblečená, učesaná a spousty jiných věcí.
"Sakra, sakra, sakra!" lítala jsem po pokoji jako splašená. Nevím jak ostatní holky, ale když někam jdu já, musím se chystat minimálně 1-2 hodiny předem. Fajn, teď jsem začala dřív, protože jsem si ještě umývala vlasy, ale stejně, nestíhala jsem!

Ozval se zvonek!
"Sakra!" broukla jsem. Rychle jsem vzala psaníčko do ruky a náušnice, co ležely na stolku. Držela jsem je v dlani a vzpomněla si na to, jak mi je Harry dal. Byly to dvě malé vlaštovky, stejné, jako na jeho řetízku. Dostala jsem je k narozeninám se slovy Teď jsi moje.
Sama pro sebe jsem se musela zasmát.
Rychlostí blesku jsem slétla schody dolů, kde už čekal můj táta a táta Harryho. Vesele si povídali.
"Dobrý večer." pozdravila jsem pana Stylese. Natáhla jsem se k tátovi a věnovala mu pusu na tvář.
"Ahoj, tati." řekla jsem a vyšla ze dveří. Pana Stylese jsem měla moc ráda. Vždy byl na mě moc milí a byla s ním legrace. Otevřel mi dveře od auta a už jsme jeli. Celou cestu jsme si povídali a poslouchali jsme k tomu rádio, kde hrály nejnovější písničky.

Cestou ke Stylesům se mě zmocňoval pocit úzkosti. Trochu jsem se bála a byla nervózní zároveň. Přece jenom, bude tam skoro celá Harryho rodina.
Přijeli jsme před dům, kde už čekal Harry. Otevřel mi dveře a chytl mě za ruku.
Měl na sobě bílou košili a na tom měl modré sáčko. Krk mu zdobila vlaštovka a usmál se, když viděl mé náušnice.
Vedl mě rovnou do domu, do obývacího pokoje. Zaskočilo mě, kolik je tu lidí.
"Dobrý večer." pozdravila jsem všechny.
Harry cítil, že jsem nervózní, a tak si mě přitiskl víc k sobě a chytl za bok. Z gauče se zvedla jedna paní. Měla blonďaté vlasy, velký výstřih a sukni. Přišla k nám a hned mě objala.
"Ahoj, ty musíš být Natálie. Harry mi o tobě tolik vyprávěl." řekla s úsměvem. Letmo jsem se podívala na Harryho, který se jen culil.
"Ano. Harry mi o vás také říkal." snažila jsem být formální, ale teda, stálo to za prd.
"Jsem Amanda." řekla s úsměvem a podala mi ruku. Stiskla jsem jí ruku a potřásla si s ní. Amanda mi věnovala ještě jeden úsměv a potom mi nabídla, abych se posadila na židli, která tam byla připravená. Harry zaujal místo vedle mě.
"Naty, tohle je moje babička a děda." řekl Harry a ukázal na dva starší lidi, kteří seděli naproti nám.
"Dobrý večer." řekla jsem zdvořile a usmála se.
Jeho babička se na mě vřele usmála. "Jsem Margaret. Harry říkal, že jsi krásná, ale nezmínil, jak moc." usmívala se.
Ups, trapas. Neměla jsem ráda, když mi to někdo říkal. Za 1. -> Totální blbost. Za 2. -> Cítila jsem se trapně a nevěděla jsem, co na to říct!
Začala jsem nepatrně rudnout. "Děkuju." řekla jsem nesměle a Margaret se začala smát.
"Ale no tak, děvče, jsi ženská jako lusk, tak to má být." řekl na to muž vedle ní, Harryho děda. Začal se smát a ze mě konečně opadla první vlna nervozity.

Potom jsme usedli ke stolu a Harryho máma nám dávala jídlo. Musím říct, že to bylo vynikající.
Děti tety Amandy pobíhaly všude kolem. I s nimi mě Harry seznámil a jeden chlapeček mi řekl, že se mu líbím, a že kdybych nebyla s Harrym, hned by si mě vzal za manželku. Přišlo mi trochu hloupé, že o mě pořád všichni říkali, jak jsem krásná. Znervózňovalo mě to!


"Pojď, chci ti něco ukázat." řekl Harry a tahal mě na zahradu. Držela jsem se ho a šla za ním. Všude byla strašná tma.
Najednou se zastavil a my jsme stáli uprostřed jejich zahrady. Teď to bylo spíš hodně strašidelná zahrada.
Harry si lehl na zem a já hned za ním. Leželi jsme na trávě a pozorovali jsme hvězdy.
"Někdy sem jen tak jdu a dívám se ně. Většinou, když mi chybíš." řekl tiše a já mu dala hlavu na hruď.
Slyšela jsem, jak pravidelně oddechuje i jeho soustředěný tlukot srdce, což mě krásně uklidňovalo. Sevřela jsem mu prsty.
"Přijde mi, jako bych se vznášel. Vesmír je nekonečný a nikdy neskončí." řekl tiše. Nevím proč, ale při posledním slově se mi zadrhl dech v krku. Z koutku mé mysle se vynořili nepříjemné myšlenky na stěhování. V břicho se mi opět vytvořil nepříjemný pocit a tep se mi zvýšil.
"Přijde mi, že když se dívám na ty hvězdy, že jsem ti blíž." pokračoval a propletl naše prsty.
Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Teď ne, teď ne, teď ne!
"Harry, musím ti něco říct." řekla jsem tiše a hlas se mi zlomil.




Předtsva večerních šatů, co měla Natalie na sobě ;)


P.S.: Pro další díl platí 6 komentářů! :))
Co myslíte, že mu Natalie řekne? :))

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ch. Ch. | 14. dubna 2013 v 16:23 | Reagovat

nenene, at mu to neříká!! to je tak strašně smutný :'( ...

2 -L- -L- | 14. dubna 2013 v 16:47 | Reagovat

Tak tenhle díl, se mi hodně líbil... usmívala jsem se jak magor, když jsem si to představila...
Paráda :)*

3 -K- -K- | 14. dubna 2013 v 22:04 | Reagovat

:* kazíš mi můj sen :D nemůžou se odstěhovat ;)

4 Michelle Michelle | Web | 16. dubna 2013 v 14:13 | Reagovat

já nechci,aby se stěhovali!! :((

5 alex.lee alex.lee | 16. dubna 2013 v 17:14 | Reagovat

Je až nemožný, jak moc živě si to všechno představuju :)

6 Jammie Jammie | 17. dubna 2013 v 13:15 | Reagovat

Ježiš, s tím Harrym je to tak krásný, nemůžu se toho nabažit! :))
Miluju tu povídku a miluju autorku!! ^.^
A nemůže mu říct, že se stěhují! :O

7 kiki kiki | 18. dubna 2013 v 20:02 | Reagovat

je to strašně krásný... při představě, celýho dílu sem se jenom smála, ale na druhou stranu se mi chtělo i brečet... škoda, že od něj odjede, ale uvidíme, jak se to vyvine..:) krásný to je :)))

8 kiki kiki | 18. dubna 2013 v 20:05 | Reagovat

jenom doufám, že tu  krásnou chvíli nezkazí tím, že mu řekne o tom odjezdu..:( ať mu to řekne pozděj.. :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama