Only one of them- Part 4.

21. dubna 2013 v 14:59 | Zů |  Only one of them- Zů

Konečně jsem napsala další díl, takže Vám ho sem dávám :))
Možná Vás trochu zklmu, ale doufám, že se Vám bude líbit! :))
Piště do komentářů :))



Nemohla jsem souvisle dýchat. Ruce se mi třepaly a hrdlo jsem měla ztáhlé. Byla jsem za veškerou tu tmu, která nás obklopovala, vděčná. V obličeji jsem měla zoufalý výraz, protože jsem nevěděla, co mám říct.
Bála jsem se, tak strašně jsem se bála. Nejen toho, jak by reagoval Harry, ale také té skutečnosti… Té skutečnosti, že bych ho musela opustit.
Měla jsem svíraví pocit, začala jsem se nepatrně chvět.
"Co se děje?" promluvil Harry tiše.
Seděla jsem vedle něho, už jsem neslyšela jeho pravidelný tep, který by mě uklidňoval. Harry nejspíš pochopil, že to bude něco závažnějšího a také se posadil.
Za žádnou cenu jsem tuhle chvíli nechtěla zkazit, ale můj mozek si evidentně dělal co chtěl!
"Nat?" oslovil mě a jeho ruka mě objala kolem ramen.
Najednou mě zase polil ten úžasný pocit bezpečí, bezstarosti a lásky. Ale ten netrval věčně. Okamžitě jsem se vzbudila z toho mírného transu a vrátila se do té reality.
Otevřela jsem pusu, ale nic z ní nevyšlo. Nebyla jsem schopna slova!
Harry se na mě upřeně díval. Řekla bych však, že z mého obličeje toho moc nevyčetl kvůli tmě, která byla kolem.
Z domu jsem slyšela tlumené zvuky cinkajících skleniček a talířů a trochu mě to rozhodilo.
"Harry…." zašeptala jsem a cítila jsem, jak mě pálí nos, což byl příznak toho, že brzy nastoupí i slzy.
Ruce jsem měla studené, celá jsem se chvěla, v krku jsem měla knedlík a z očí se mi vykutálely dvě slzy, které se navzdory obrovské tmě, leskly jako hvězdy na obloze.
Cítila jsem, jak se Harry napjal a když viděl mé slzy, byl plný obav a jeho ruka si mě přivinula blíž k němu.
"Hej…" řekl něžně a upřeně se na mě podíval. I přes tmu, na kterou jsem si už zvykla, jsem viděla jeho krásné zelené oči a starostlivý výraz ve tváři.
"Co se děje?" zašeptal a snažil se číst v mém obličeji. Stiskla jsem víčka silně k sobě a snažila se potlačit další slzy, které se mi vykutálely z očí. Cítila jsem se, jako bych ho zrazovala, jako bych mu vrážela kudlu do zad, tak jako mí rodiče mě!
Hlavu jsem musela sklonit. Nemohla jsem se dál dívat do těch zelených očích, které mě tak milovaly a já jsem jim musela říct tuhle strašnou věc.
Když jsem se mu dívala do očí, připadalo mi to, jako by se semnou točil celý svět, bylo to, jako bych se dívala někam do hloubky. Teď jsem ale nic z toho nemohla vidět.
"Musím ti něco říct…." vydala jsem ze sebe a hlas se mi zlomil.
Harry se na mě jen nechápavě díval.
Bál se. Ale ještě stále nevěděl, že to, co mu řeknu, bude mnohem horší.
Vzlykla jsem. Slzy se mi kutálely po tvářích. Padaly mi na šaty, obličej jsem měla mokrý, stále jsem nemohla dýchat. Cítila jsem, jak mi pukalo srdce.

Z pohledu Harryho

Natalie se celá třepala. Po tvářích se jí koulely slzy a já nevěděl proč! Chtěl jsem vědět, co se děje, ale nebyla schopná slova.
Přitáhl jsem si ji blíž k sobě, chtěl jsem ji ochránit především zlým. Nechtěl jsem, aby byla nešťastná, aby plakala. Nemohl jsem ji vidět, jak se trápí. Ničilo mě to zevnitř. Byl jsem plný obav a měl o ni opravdu strach.

"Musím ti něco říct…." řekla tiše a hlas se ji zadrhl. Obličej měla mokrý od slz. Chtěl jsem vědět, kvůli čemu tak brečí, co se vlastně děje.

"Naty… To je v pořádku. Jsem tu s tebou!" řekl jsem tiše a začal jsem mít čím dál svíravější pocit.

Měla sklopenou hlavu. Když jsem promluvil, její uplakané oči se na mě podívaly.
Její normálně hnědé oči, které jsem tak miloval, byli nyní plné bolesti. I přes všechnu tu tmu, jsem viděl, jak moc jí něco tíží a bojí se mi to říct.
"Dozvěděla jsem se to včera večer….." začala a opět se jí zadrhl hlas.
Podívala se na mě výrazem, který jsem u ní ještě neviděl. Byla tam bolest, strach, beznaděj a zoufalství. Tak strašně se mi to snažila říct, ale nemohla ani promluvit.
"Četla jsem tátův email.. a..tam.. tam… bylo tam napsaný…." z očí se ji vykutálely další slzy. Moje ruka se instinktivně natáhla k její tváři a slzy utřela.
"Jsem tady." řekl jsem tiše.
Podívala se na mě a vypadalo to, jako bych jí dodal sílu.
"Harry, máme se stěhovat…." řekla tiše a dívala se upřeně na mě. Nechápal jsem, proč by to mělo být tak hrozné, jestli je to jen o pár kilometrů….
"To bude dobré. Třeba se neuvidíme každý den, ale jen o víkendu. Budu za tebou jezdit." usmál jsem se a pohladil ji po tváři.
Mou ruku ale obratem odstrčila a podívala se na mě naštvaným pohledem.
"Ty to nechápeš! Stěhujeme se pryč! Pryč odsud, pryč z tohohle místa, města. Máme se přestěhovat to New Yorku!" řekla rychle a na konci věty se jí opět zlomil hlas a ruka jí zakryla ústa. Začala opět brečet. Pevně sevřela víčka.
Dostal jsem nepatrný šok. Nejdřív jsem nevěděl, co to má znamenat, ale potom jsem si uvědomil, co se vlastně děje.
Musí odjet, budeme se muset rozloučit, už nebudeme spolu, už nebudu s ní, nebudu jí moct ochránit, nebudu jí moct líbat a ani se jí dotýkat, nebudu moct být s ní, slyšet její smích, její krásné oči, hladit její vlasy…Nic z toho.
Projela mnou obrovská vlna bolesti. Oči se mi zaplnily slzami, když jsem si to všechno uvědomil. Zalapal jsem nepatrně po dechu.
Nevěděl jsem, co na to říct. Nechtěl jsem ztratit jedinou holku, kterou jsem opravdu miloval. To nemůže být pravda! Nemůžu ztratit Natalii, miluju ji! To přece nejde!
Seděl jsem tam, neschopný slova, cítil jsem, jak mi puká srdce. Cítil jsem, jak se mi pomalu, ale jistě trhá na milion kousků.
Po tváři se mi začaly koulet slzy. Pevně jsem semknul rty a zavřel oči. Levou ruku kolem Naty jsem přitáhl jak nejvíc jsem dovedl.
"To bude dobré…" řekl jsem tiše a věnoval ji pusu na temeno hlavy. Utěšoval jsem ji slovy, kterým jsem ani já nevěřil. Dostal jsem tak neuvěřitelně bolestivou ránu, že jsem tomu nemohl uvěřit!
Natalie mě objala a položila si hlavu na mou hruď.
"Harry, nechci tě opustit!" řekla tiše a cítil jsem, jak její slzy dopadají na mé tričko.
Další slza se mi skutálela po tváři. Pevně jsem ji objal.
Když jsem ji měl u sebe, cítil jsem se, že ji můžu ochránit. Byla moje přítelkyně, byla to dívka, kterou jsem miloval celým svým srdcem a byl bych pro ni schopný čehokoli.
Když jsem byl s ní, připadal jsem celý, jako by konečně můj život našel smysl. Spousta lidí nevěří na lásku…. Já na ni věřím, protože jsem ji potkal a nehodlám se ji jen tak vzdát.
"Jak….Jak dlouho?" řekl jsem tiše a popotáhl nosem.
"Asi měsíc…" řekla téměř neslyšně, ale mě to připadalo, jako by to křičela. Dostal jsem další úder. Po zádech mi přešel mráz.
Zhluboka jsem se nadechl.
"Zvládneme to.." řekl jsem do tmy.
Cítil jsem, jak mi Naty svírá prsty tričko. Najednou se po mých slovech zvedla a podívala se mi do očí.
"Věříš tomu?" zeptala se mě a její oči mě zraňovaly. Bylo to, jako by mi viděla až do duše.
Dívali jsme se navzájem do očí a čekali, co ten druhý řekne.
"Momentálně nic jiného nemám…." řekl jsem tiše.

Z pohledu Natalie


Nemohla jsem jet domů v tomhle stavu, takže jsem zůstala u Harryho. Nechtěla jsem mu to říkat, ale všechno bylo mnohem silnější, než já sama.
Nechtěla jsem na to myslet, za žádnou cenu. Vzala jsem si na sebe Harryho tričko, které mi sloužilo jako noční košile.
Musela jsem se odmalovat, protože jsem vypadal děsně. Jako bych zrovna vylezla odněkud, kde není světlo, zrcadlo a ani nic jiného.
Vlasy jsem měla rozpuštěné, nechtěla jsem s nimi nic dělat. Vešla jsem do Harryho pokoje a můj pohled spočinul přímo na něm. Stál u stolu a já viděla jeho dokonalé tělo. Svaly na zádech se mu napnuly, když se hýbal. Stál tam přede mnou a jediné, co měl na sobě, byly černé boxerky. Rozhlédla jsem se po jeho pokoji, všechno bylo tak, jako vždycky. Velká postel uprostřed pokoje, okno, skříň, stůl se židlí, křeslo….
Pomalu jsem šla k Harrymu. Ten si mě hned všiml a jeho velká postava se ke mně otočila. Viděla jsem jeho vypracovanou hruď, na které volně vysel přívěšek vlaštovky. Natáhl ke mně ruce a obmotal je kolem mě.
"To tričko ti sluší…" pošeptal mi a políbil mě na krk.
Ruku jsem obmotala kolem jeho krku a prsty jsem mu vjela do jeho kudrlin. Cítila jsem jeho teplý dech na obličeji, stoupla si na špičky a naše rty se spojily. Chytl mě za zadek a bez jakékoli námahy mě zvedl a šel se mnou k posteli. Položil mě na měkkou postel, aniž by se ode mě odtáhl, a pomalu mi prsty vklouzával pod tričko.

P.S.: Piště, jaké z toho máte dojmy ;))
Pro další díl platí 6 komentářů :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ch. Ch. | 21. dubna 2013 v 16:17 | Reagovat

hltala jsem to jak blázen :3 je to tak opravdový..tak reálný..
a písnička mi vyšla přesně se čtením! <3

2 kiki kiki | 3. května 2013 v 20:14 | Reagovat

Strašně krásný... už se děsně těším na další díl.. opravdu pěkný :) jen piš a nepřestávej ;))

3 Jammie Jammie | 6. května 2013 v 21:25 | Reagovat

Ježiš!
Uplně tady bulím! :O To není normální!
To je tak krásný! Tak úžasný a zároveň reálný! :O
Páni, uplně tady z toho nemůžu!
Honem další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama